Historie

Vznik plemene
West highland white teriér pochází ze Skotska, přesněji z vysočiny na severu země (Highlands). Typické pro tuto oblast jsou skalnatá pobřeží, vřesoviště, horská jezera a močály. Podnebí je drsné, deštivé s bouřlivými větry. V těchto oblastech žijí srnci, zajíci a koroptve – bohatá potrava pro dravou zvěř. Úkolem předků WHWT bylo tuto dravou zvěř lovit – potřebovali malé a odvážné psy.

Od tmavosrstého k bílému teriérovi
V 19. století chodili muži s tmavosrstým předkem dnešního westíka, kejrnteriérem (Cairn Teriér) na lov. Měli odpor k bílým štěňatům ve vrhu, proto je zabíjeli – nelovili by prý tak dobře. Jednou se ale přihodila Kolonelu Malcolmovi z Poltallocku nehoda : při lovu si spletl svého psa s lovnou zvěří. Díky této příhodě se rozhodl chovat už jenom bílé teriéry. Z vrhu si ponechával jenom bílá štěňata a postupně vyloučil ze svého chovu kejrnteriérů tmavé zbarvení. Jeho psi byli pojmenovaní Poltallochův teriér nebo Bílý kejrnteriér. Když se ukázalo, že jsou stejně zdatní jako jejich tmavosrstí předkové, stali se brzo uznávanými. Měli i tu výhodu, že byli jasně vidět i za šera nebo za špatného počasí. Název „west highland white teriér“ se ujal počátkem 20. století.

Westík jako domácí pes
První westíci byli předvedeni koncem 19. století na výstavách ve Velké Británii. Psi byli poznamenáni i stopami po boji, získanými při lovu. Pro ně to ale nebyla žádná nevýhoda, právě naopak. Bylo to považováno jako znamení velké odvahy a loveckých schopností. I když byl westík i nadále ceněn jako lovecký pes, časem získával větší význam jako přátelský domácí společník. Častěji byl na výstavách a postupným šlechtěním se změnil i jeho vzhled; stal se nižším v kohoutku a kompaktnějším, zhoustla mu srst – na výstavách byla nyní požadovaná – typický znak westíka. Westík se teď chová převážně jako rodinný pes, málokdy jako lovecký pes, i když předpoklady k lovu nese stále v sobě. Díky loveckému pudu westík hned uteče, jakmile ucítí stopu. Westíci potřebují dostávat neustále podněty a úkoly, aby se dobře cítili a mohli se dostatečně vyřádit.